Něco z historie KORŘ

Kořeny naší historie sahají do roku 1977, kdy Dan s kamarády založil trampskou T.O.Střítež, která provázela pokusy o práci s dětmi až do současnosti a díky níž vzniklo několik turistických oddílů. Společně s legendárním a tajuplným kapitánem Nemem pořádali pro děti spoustu her, které v těch dobách doslova hýbaly Moravskou Třebovou.

Oddíl byl založen osadníky Rosťou Medvědem Schillerem a Dušanem Danem Sedláčkem v roce 1986. To jako parta dětí, kterou tito dva vozili po různých vandrech a táborech. KORŘ jako klasický oddíl vznikl 29. září 1989, dvanáctý den po tragické Medvědově smrti - jako poslední pocta mrtvému příteli. Slibovým odznakem se stala harcerská lilie a symbolem černý šátek - vše jako vzpomínka na Medvěda. Po přestěhování Dana do Litoměřic se zde na jeden rok spojujeme s místním 3. oddílem Junáka, který má potíže s náborem nováčků. Dokázali jsme jim snad dostatečně pomoci, ale v březnu 2000 se definitivně rozhodujeme i zde na severu Čech. KORŘ zde zakládá nový junácký oddíl - Čtyřku. Ta zaznamenala obrovský členský růst - z původních 12 členů na konci dubna 2000 jich po půlroce činnosti měl přes 40. Záhy poté se registrujeme jako vodní skauti. V roce 2004 otevíráme vlastní vlčáckou smečku v Mohelnici, ač od sebe vzdálení desítky kilometrů, pořádáme společné tábory. Snad je to další dobrý krok k oddílové budoucnosti...

Oddílový pokřik je prvním vánočním darem kapitána Nema, darem neobvyklým, leč mnohé motivující:

"Příteli buď přítelem, nepříteli příkladem!"

Oddílové tábory Kluků od Rysí řeky

Plavba na Ostrov pokladů - červenec 1986 -Křenov - 32 účastníků - 8 dní

Startovní čára oddílu. Byl to sice pionýrský tábor, nás skupinář nás zde nutil do naprostých šíleností, do kterých jsme ale nešli, a tábor si dělali po svém. Nakonec to byl celkem dobrý tábor, jen ten hlavní vedoucí nám trošku zešedivěl. Taky byl asi jediný, který byl rád, že je tábor za námi... Po tomto táboře jsme neměli problém s náborem členstva. Stačilo jen zajít do školy a měli jsme rázem plný stav.

Cesta k Bobří řece - červenec 1987 - Střítež u Mohelnice - 27 účastníků - 17 dní

Tak to byla docela síla. Vymysleli jsme hru podle knížky Hoši od Bobří řeky, vybudovali si vozíky potažené plachtami a vydali se na Střítež. Cestou pršelo, některé vozíky byly značně poruchový, ale došli jsme. A celý tábor nás provokovala Zelená příšera, která byla opravdu skvělá a nepolapitelná. Byl to jeden z táborů, na který se nezapomíná. Seki pak o tomto táboře dokonce napsal do místního tisku a ten vše otiskl i se jménem autora knihy, která byla jeho mottem. V době, kdy se jméno Foglar moc nahlas nesmělo vyslovovat, to bylo takové naše malé vítězství.

Tábor filmu - srpen 1988 - Budislav - 65 účastníků - 14 dní

Tohle byl pro změnu klasický pionýrský tábor se vším všudy. Ale my tam dokázali všechny naprosto zblbnout do filmu. Měli jsme starou osmičku a na tu jsme točili a točili. Šlo to tak daleko, že jsme natáčeli, i když nám pak došel film. Vůbec nám to nevadilo. Tak jsme natáčeli rozhovory s lidmi v autobuse při cestě do skal, dokonce se jednomu kamarádovi podařilo sehnat dceru jednoho předsedy národního výboru a ukecat ji, aby mu vyprávěla, jak tatínek doma nepomáhá. A lidem z oné obce jsme tenkrát slíbili, že to všechno bude k vidění nějakou sobotu ráno v Pionýrské vlaštovce. Mám pocit, že až do revoluce celá Proseč sedávala v sobotu u Vlaštovky a čekala na ten svůj trezorový film.

Tábor armád - srpen 1989 - Budislav - 65 účastníků - 14 dní

Znovu Budislav, znovu pionýři a znovu soutěž o Zlatou mříž. Božínku, my jsme byli tak blázniví, když jsme si dovolili, co jsme si dovolili. Prostě jsme si hráli na Slovenský povstání, ale něco ve stylu francouzský komedie. Naši partyzáni nebyli zrovna světoví, navíc nás osvobozovaly americký jednotky a ti špatní byli ... rusové. To, že hra gradovala zrovna ve výročí ruský okupace, už nikoho z nás nemohlo překvapit. Ne, nebyli jsme žádní revolucionáři - prostě jsme jenom blbli. A dějepisáři se asi pak divili. Dodnes, když si pustím ty starý filmy z těchto dvou táborů, je mi blaze po duši.

Tábor bobříků - březen 1990 - Loučky u Svatého Jiří - 14 účastníků - 7dní

I na tento tábor moc rád vzpomínám. Dva vedoucí a dvanáct nadšených kluků. Sedm dní ve fantastické partě, nálada umocněná kouzelnou trampskou chalupou, která se do budoucna měla stát jedním z hlavních cílů našich zimních výprav. Řekl bych, že tento tábor byl první skutečný oddílový vrchol.

Tábor Perly nebes - červenec 1990 - Troskovice - 15 účastníků - 14 dní

Na tomto táboře jsme pokračovali ve skvělém stylu. Hra ve stylu Dobyvatelů ztracené archy se moc líbila, imaginární nepřátele kluci viděli na každém rohu. Nejkrásnější byla závěrečná část, kdy šli kluci vyzvednout Perlu nebes do Skalního chrámu. Byla noc, úplněk a miliardy hvězd. A klukům pod chrámem tak tloukly srdce, že je bylo slyšet na krok od nich. Dodnes si tu chvíli všichni pamatují. A i dnes by přísahali, že jednu chvíli zahlédli na nebi letícího draka, který onu Perlu upustil ...

Tábor úplňku - říjen 1990 - Loučky u Svatého Jiří - 26 účastníků - 6 dní

Celkem pohodových šest dní, kdy se řádilo v okolních lesích, plnily se odborky, řádilo se v ulicích Chocně v městských bojovkách a sušilo se u kachlových kamen při četbě světových hororů. To pak byl bobřík odvahy !

Tábor uzlů - březen 1991 - Loučky u Svatého Jiří - 16 účastníků - 7 dní

Až tady jsme se pořádně naučili uzlovat. Když jsme přijeli, někteří kluci neuměli snad ani jeden uzlík (krom toho na boty). A když jsme po týdnu odjížděli, zjistili jsme, že už bez toho uzlování prostě nemůžeme být. Kluci se už tehdy navzájem hecovali ke stále lepším výkonům, to se pak v oddíle dědilo. A začalo to právě tady, na Táboře uzlů.

Boys City - červenec 1991 - Choceň - 25 účastníků - 17 dní

První tábor, který jsme strávili s koňmi na opravdovém ranči. Jako klub Nulté stovky Mladého hlasatele jsme byli hrdí i na návštěvu našeho guvernéra Jana Šimáně - Galéna. Ale i zde jsme ještě točili osmičkové němé filmy. Dodnes je legendární "oskarový film Proměny" o dokonalém a nedokonalém oddílu. A taky hra ve stylu Divokého západu. Tady jsme poprvé roztočili svá lasa, tady jsme poprvé uvázali šest uzlů pod 30 vteřin, tady jsme poprvé jezdili na koních a poprvé prchali před rozzuřeným beranem...

Tábor Velké noci - duben 1992 - Mohelnice - 22 účastníků - 5 dní

Ubytování v menším penzionku, jaro v nás i kolem nás, vynikající výkony zvláště nastupující garnitury ve sportovních soutěžích STO (Soutěž tělesné dovednosti), výpravy do okolí, městské bojovky, ale i Večer světel a Hodinka pravdy, tak takovej to byl jarní tábor. Docela se povedl.

Tábor her - červenec 1992 - Kozov pod Bouzovem - 30 účastníků - 17 dní

Tábor přeplněný různými hrami a prací na cizím. Jedni pionýři nám tehdy půjčili zcela "nezištně" své tábořiště a pak nás tam zahrnuli prací. Připadali jsme si jako galejníci na stavbě pyramid, no hrůza. Pak jsme se vzbouřili a zapřísahali se, že už nikdy víc. Zde poprvé padla myšlenka zakoupit pro oddíl vlastní pozemek. Samotný tábor mi v myšlenkách utkvívá hlavně skrz nádhernou řeku, která v báječném vedru skýtala božské potěšení.

Šestidenní I. - říjen 1992 - Loučky u Svatého Jiří - 22 účastníků - 6 dní

Kluci se tenkrát vlastně dostali na motocyklovou soutěž. Každý měl svůj stroj, v soutěžích se nedostávali body, ale trestné vteřiny, byly i Erzety, tedy rychlostní zkoušky, oddíl byl rozdělen do dvou kategorií podle věku, tedy v žargonu tohoto tábora vlastně do dvou kubatur dle výkonu motoru...

Tábor kruhu - prosinec 1992 - Cakov u Olomouce - 30 účastníků - 6 dní

Společně s několika kamarády z Ostravska a Karvinska jsme přivítali příchod nového roku v bývalé škole proměněné na turistickou základnu. Celkem solidní tábor, kde jsme šokovali mnohé vesničany našimi ranními nástupy v kraťasech.

Tábor kostky - březen 1993 - Loučky u Svatého Jiří - 25 účastníků - 7 dní

Tábor, kde o všem rozhodovala šestistěnná kostka. O vině i nevině, o trestu i pochvale, prostě velikánská hra na náhodu. Ale líbilo se. Zde poprvé jsme hráli Dračí doupě. Od té doby snad tisíckrát...

Tábor dešťů - červenec 1993 - Střítež u Mohelnice - 30 účastníků - 26 dní

Nejdelší tábor v historii oddílu trval plných 26 dní. Škarohlídové tenkrát prohlašovali, že z toho 25 dní propršelo, ale není to pravda. Pršelo tak maximálně dvacet dní, zbytek jen mrholilo. Poprvé jsme zde stavěli týpko a díky jemu jsme ten tábor prožili celkem v pohodě. Korálkovalo se, indiánské kmeny ve chvílích vzácného nepršení plnily různé důkazy lovců, a když pršelo, tak se holt pokračovalo. Dodnes mi je záhadou, jak je možné, že to tehdy vůbec nikdo neodmarodil. Pamětníci tohoto tábora tvrdí, že byl nejlepší, ale já si to nemyslím. Ale byl dobrý. Kluci si prostě dokázali, že nejsou žádná béčka. Navíc tábořit uprostřed tehdy ještě lidmi nedotčených lesů, kilometry od nejbližší elektřiny a civilizace vůbec, to byl zážitek sám o sobě. A na tomto táboře jsme si vyjednali jednání o koupi pozemku v Arnoštově.

Šestidenní II. - říjen 1993 - Loučky u Svatého Jiří - 25 účastníků - 6 dní

Druhý ročník soutěže měl stejný úspěch jako ten první. Jen jsme si uvědomili, že chalupa nená nafukovací a že budeme muset na tyto akce jezdit v poněkud komornější sestavě. Nebo si najít něco většího.

Tábor draků - prosinec 1993 - Pilský mlýn - 30 účastníků - 6 dní

Byl vlastně rekreací v zotavovně poblíž Strakonic, kam nás pozval jeden známý. My spali na velikánské ošetřovně, zbytek zotavovny byl plný německých turistů. Ale nepřekáželi jsme si. A Silvestra jsme přivítali společně. Prostě takovej náš pozitivní krok k německý otázce.

Tábor mladých Vlků - březen 1994 - Loučky u Svatého Jiří - 20 účastníků - 7dní

Tábor, na který se o jarních prázdninách nedostali dospělí vedoucí, a tak vše viselo na jejich nástupcích - klucích kolem 18 let. Nutno říci, že se jim to celkem podařilo. Škoda jen, že v oddíle nevydrželi a jak šel čas, odcházeli za jinými lákadly.

Tábor pěti sluncí - červenec 1994 - Zadní Arnoštov - 40 účastníků - 21 dní

První tábor na svém! Dokonalé počasí, indiánské oděvy a aztécké obřady, průměrný věk kluků - 10 let. Jen jsme to asi trochu přehnali s tím množstvím, bylo to pro tábořiště dost velký sousto. Celkem nádhernej tábor, který ale bohužel trochu poznamenalo rozvodové řízení dvou vedoucích. Koneckonců po táboře během několika měsíců oba z oddílu odešli.

Šestidenní III. - říjen 1994 - Šajtava v Orlických horách - 23 účastníků - 6 dní

Nádherná horská chata uprostřed Orlických hor, spousta nováčků, kupodivu teplá voda, sprchy, video ... Moc jsme vymožeností civilizace nevyužívali, potloukali se po horách, počasí nám přálo, jednou jsme dokonce i zabloudili... Celkem dobrej tábor to byl.

Jarní padesátka I. - březen 1995 - Moravská Třebová - 20 účastníků - 6 dní

Padesát soutěží pro jednotlivce, v nichž se sčítalo pořadí, které po pěti dnech určilo vítěze. První den bylo nádherné jarní počasí, které se postupně kazilo. Poslední den jsme se probudili do bílého, s batohy jsme se pak brodili 30 cm hlubokou sněhovou přikrývkou.

Via de Italia I. - květen 1995 - italské pobřeží - 44 účastníků - 8 dní

Celkem rekreační záležitost, kdy jsme vyrazili společně s jednou školou a řekli si, že tohle jednou musíme zopakovat - a sami.

Ostrov pokladů - červenec 1995 - Zadní Arnoštov - 30 účastníků - 22 dní

V historii další oddílový vrchol. Skvělá hra, skvělí kluci, piráti, plné nasazení, prostě paráda. Zlatým hřebem pak byl noční útok pirátů, které se nám po několika (!) hodinách (!!) podařilo přemoci a zajmout. A poklad jsme nakonec našli zabalený v pirátské vlajce a vítězně ho donesli do tábora - všichni společně.

Kolomax - říjen 1995 - Svojanov - 15 účastníků - 5 dní

Výpravy na kolech, mastňácká chata, déšť, vítr, závěje bahna, první mrazíky, ale celkem pohoda - to si vybavím ve vzpomínkách.

Zemí horalů - březen 1996 - Loučky u Svatého Jiří - 16 účastníků - 7 dní

Honička za zloději královské pečeti, ochrana vlastního krále, bitva s nebezpečnými troly - to vše v nádherné zasněžené krajině podpořeno velmi slušnými výkony hochů, tak to byl jarní tábor, na který se nezapomíná.

Expedice Axlan - červenec 1996 - Zadní Arnoštov - 25 účastníků - 21 dní

Hra na motivy skvělého olomouckého (a bývalého karvinského) vůdce Griffina se ujala i u nás. Pátrali jsme po bájné zlaté sošce a tábor nám ubíhal v docela fajn atmosféře.

Jarní padesátka II. - březen 1997 - Loučky u Svatého Jiří - 22 účastníků - 7 dní

Znovu padesát soutěží, ve kterých jednotlivci dokazovali svou oddílovou vyspělost a fyzickou kondici. Několik nádherných kamarádských činů mne tenkrát motivovalo, abych s oddílem nekončil. Prostě mi to pomohlo a já to nevzdal. A myslím, že nejen já.

Tábor záplav - červenec 1997 - Zadní Arnoštov - 30 účastníků - 21 dní

Přestože byla hlavní náplní tábora hra Na pomoc Modré říši, název tábora byl jasný. Všude kolem nás byly povodně, rádio hlásilo stále déšť a nervózní rodiče se pokoušeli dostat se k nám přes tu spoustu vody a odvézt si své ratolesti. Ale ratolesti domů jet nechtěly, v době největších lijáků jsme zpívali Obchodníka s deštěm a skládali puzzle. Služba se pro zásoby musela brodit a nasadit "holý" život, několik dní jsme byli zcela odříznuti od světa. Ale náš ostrůvek naštěstí nebyl zasažen, voda nebezpečně hučela hluboko pod námi. Na jiných táborech bohužel dopadli hůř. Mockrát jsme si tenkrát v duchu děkovali za dobře vybrané místo na tábořiště ...

Tábor ohňostroje - prosinec 1997 - Česká Třebová - 25 účastníků - 5 dní

Pohodový tábor na DDM Kamarád na okraji České Třebové, skvělé skopičiny a nezapomenutelné "Nikdo není dokonalý", společné vítání nového roku a neuvěřitelný ohňostroj, který jsme rozpoutali přímo na náměstí České Třebové, bazén, ale i městské bojovky a výpravy do kopců - to mám ještě celkem čerstvé vzpomínky a zdá se mi, že se i tato akce celkem vydařila.

Tábor kast - březen 1998 - Loučky u Svatého Jiří - 13 účastníků - 6 dní

Vynikající výkony rádců v přípravě i realizaci tábora, zároveň ale i tiché rozdělení do několika skupin dle zájmů, které sice bylo zdánlivě přirozené, přesto trošku méně kamarádské. Modrý život, bobříci a lesní bojovky.

Via de Italia II. - květen 1998 - italské pobřeží - 12 účastníků - 10 dnů

Krásné a klidné moře, slunce nad hlavou, vítr v plachtách - co si tak může námořník víc přát? Nádherná rekreace a odpočinutí od všedních starostí.

Tábor vojenského námořnictva - červenec/srpen 1998 - Zadní Arnoštov - 22 účastníků - 21 dní

Kluci se stali kadety námořní akademie a hned od začátku dostávali do těla. Vznikl z toho ale jeden z nejlepších oddílových letních táborů, které jsme v našem lomu měli. Kluci udělali i navíc spoustu práce a většinou úplně sami a bez nucení. Prostě celkem pohoda.

Tábor výprav - prosinec1998/leden1999 - Litoměřice - 8 dní - 14 účastníků

Název hovoří za vše. Prošli jsme Středohoří, zahráli spoustu her a přivítali rok 1999. A v Litoměřicích nechali dlouholetého vedoucího Dana, který se zde pokusí založit pobočku našeho drahého oddílu. Pobočku, která za několik málo měsíců převzala otěže pokračování oddílu.

Tábor s Trojkou - červenec/srpen 1999 - 22 dní - Chřibská - 30 účastníků

Spojení s třetím oddílem Junáka Litoměřice se ukázalo býti dobrým krokem. Tábor byl prostě skvělý, největší podíl na tom měla naše třebovská vlčata, která se zde vyskytla v míře hojné a ve formě nebývalé. Hitem tábora se stala První signální v neopakovatelném podání Skřítka, celotáborovka byla na knihu Franka Helberta DUNA, spalo se v týpkách ... Byla to senzace a dohoda o splynutí obou oddílu pod názvem KORŘ je poté již takřka jistá. Kdybychom tak věděli, co jsme vědět nemohli.

Jarní tábor - únor 2000 - 8 dní - Herštajn - 26 účastníků

V překrásné trampské chaloupce uprostřed hvozdů Českosaského Švýcarska jsme prožili krásných 8 dní. Byli jsme dobrou partou, honili místní strašidla a zcela se odřízli od světa kolem. Skautský slib si tu splnili dva hoši, pod zimní oblohou plnou hvězd se muselo slibovat nádherně ... Přesto na tomto táboře poprvé nesměle zaznělo volání po vlastním oddíle v Litoměřicích. Poprvé nesměle nahlas. Měsíc poté již Čtyřka stojí na vlastních nohou.

Tábor Slibu - 21 dní - Zadní Arnoštov - 30 účastníků -24.7. - 13.8.2000

Tohle léto se příliš nevydařilo, přesto byl tábor docela dobrý. Stali jsme se opět indiány kmene Kitekai, dělali spoustu indiánských zkoušek a radostí, bojovali v mohutných lesních bojovkách, navštívili westernové městečko v Boskovicích ..., bylo to fakt docela dobrý, nejlepší byl ovšem tradiční 13. den a nová bojovka Záškodníci. Díky všem! A slib si tu složilo 15 kluků, takže nebylo co řešit ohledně názvu tábora…

Tábor Pána much - 6 dní - únor 2001 - 20 účastníků - 20. - 25. 2.2001

Domluvenou chatu nám vyfoukl 3.oddíl, takže jsme jeli pod širák. A druhý den napadl sníh. A uhodily mrazy. Ale my vydrželi a přežili.I když byly závěje. A tři kluci si složili slib, takže to bylo vlastně skvělý. Ono všechno zlý může být k něčemu dobrý.

Letní tábor - 24 dní - Zadní Arnoštov - 30 účastníků - 1.8. - 23. 8.2001

Celotáborovka Válka růží nebyla vůbec špatná, kluci si své prašule vydělávali v různých hrdinských i nehrdinských činech, nejzajímavější prací byl dohlížeč nad WC ….

Letní tábor - 21 dní - Stvolínky - 20 účastníků - 23.7, - 17. 8.2002

Udělali jsme drobnou chybičku, už ji nikdy neuděláme. Tábořit s cizím oddílem se prostě nevyplácí ….

Letní tábor - 25 dní – Sázava a Rysí řeka - 25 účastníků - 1.7. - 26. 7.2003

Jojo, Sázavu jsme stihli ještě před suchem a Rysí řeka stála za to. Samozřejmě že někteří brblali, že to bylo moc daleko a náročný, ale ono jim to dojde až časem. Možná až když budou dospělí, budou jen vzpomínat, co to bylo pít z Rysí řeky …..

Letní tábor - 21 dní – Zadní Arnoštov - 25 účastníků – 17.7. - 7. 8.2004

Tento tábor byl jeden z nejlepších v naší historii. Hvězdná brána, pistolky, dobrá parta!

Letní tábor - 21 dní – Zadní Arnoštov - 22 účastníků – 9.7. - 30. 7.2005

Pokračování loňské etapovky se neukázalo být dobrým nápadem, počáteční nadšení už jaksi opadlo a ani nové série Atlantis ho nedokázaly dostatečně nabudit. Naopak výborně se jeví zapojení vlčácké smečky, snad je to dobrý krok stále vstříc oddílové budoucnosti ....